Jak se žije seniorům v Singapuru

Na tomto malém území žije asi 4,5 milionu lidí, velkou většinou asijského původu, ale přesto velmi rozmanitých: asi 75 % tvoří popuzlace hlásící se k čínskému původu, o zbytek se dělí Indové a Malajci. Úplně zanedbatelný není ani počet Evropanů, kteří se v této metropoli financí, obchodu a vědy usadili. Čínština, malajština a tamilština jsou úředními jazyky, ale aby se všichni domluvili mezi sebou, potřebují jazyk bývalých kolonizátorů, tedy angličtinu.

V očekávané délce života (83,75 let) je Singapur – když pomineme trpasličí státy Monako a Macau – na druhém místě ve světě, hned za Japonskem. I Sinapuřané se tedy musejí potýkat s problémy vyššího věku, dobře jim v tom ale pomáhá důmyslný sociální systém, hodně odlišný od toho, na který jsme zvyklí v Evropě, i jiné zvyklosti: pokud se senior ocitne v existenčné tísni, musí se o něj podle zákona postarat jeho potomci nebo jiní blízcí příbuzní. Teprve pokud žádní nejsou, nastupuje stát. Systém sociálního zabezpečení je založen na osobní odpovědnosti každého. Tmu slouží tzv. Central Provident Fund (CPF), což se dá asi nejlíp přeložit jako Ústřední fond pro zabezpečení v budoucnosti. Každý si do něj na svůj individuální účet spoří k zajištění třech základnch účelů: zajištění ve stáří (důchod), zajištění bydlení, zabezpečení zdravotní péče. Zaměstnanci do 50 let věku přispívají do fondu 20 % svého výdělku, 15,5 % jim přispívá zaměstnavatel. Příspěvek se rezděluje do tří účtů – obyčejného, zdravotní péče a speciálního. Obyčejný účet se dá použít na financování bydlení, investice a další schválené účely. Zpočátku do něj natéká větší podíl úspor, než do ostatních dvou a jeho hlavním účelem je umožnit co nejdříve si pořídit vlastní bydlení formou státem garantované půjčky se státním příspěvkem. Speciální účet slouží k zabezpečení ve stáří a postupem věku do něj zaměstnanec střádá stále větší podíl. Konečně třetí účet, Medisave, zajišťuje pokrytí nákladů na zdravotní péči občana nebo jeho nejbližších a s postupujícím věkem podíl, který na něj připadá, vzrůstá. Úspory v CPF jsou řádně úročeny, přičemž minimální státem garantovaná úroková sazba je 2,5 %. Až 35 % prostředků na obyčejném účtu lze investovat do státem garantovaných cenných papírů a hodnotu úspor tak zvýšit. Případný přebytek peněz nastřádaných na speciálním účtě, který slouží zajištění ve stáří, může singapurský střadatel začít vybírat od věku 55 let, ale jen za předpokladu, že na účtě ponechá předepsaný zůstatek, který bude sloužit k výplatě obdoby našerho starobního důchodu. Zůstatek na obyčejném a speciálním účtě je možné od věku 62 let odčerpávat formou pravidelných, ale limitovaných výplat, a to až do vyčerpání úspor. Donedávna tento zůstatek garantoval penzi pouze do 82 let; protože se však průměrný věk neustále zvyšuje, zavádí nyní singapurská vláda povinné pojištění, které zajistí stálý příjem těm, kteří tuto hranici přežijí. Důležitým rysem singapurského systému je to, že nastřádané peníze jsou nepochybným majetkem střadatele a v případě, že zemře dřív, než je v seniorském věku vyčerpá, zdědí je osoba nebo osoby, které střadatel určil. Toto je jen stručný náčrt, zájemce si může vyhledat podrobnější informace na webu (v angličtině). Podstatné je, že stát občanovi pomáhá, ale ten se v prvé řadě musí postarat sám o sebe, a přitom nemá pocit, že jeho peníze odtékají kamsi do státní pokladny. To se týká i zdravotní péče, kde zhruba platí, že levnou péči si pacient hradí sám, a čím je dražší, tím větší příspěvek čerpá ze svého účtu a nakonec, u nákladných zákroků, přispívá i stát. Počátky singapurského systému sociálního zabezpečení sahají do roku 1955. Do té doby všeobecné sociální zabezpečení neexistovalo a o staré lidi se musela postarat rodina.Singapur tak nikdy nebyl v situaci, kde jsme my v Česku dnes, při pokusu o zavedení tzv. druhého pilíře. Singapuřan nikdy nemohl spoléhat na stát a dodnes je zvykem, že lidé pracují do vysokého věku, jak to jen jde. Možná i proto je průměrný věk v Singapuru jeden z nejvyšších.

Luděk Zahradníček